Něco málo o Little Dhampir

7. srpna 2010 v 2:17 |  Autoři blogu
Tak tady byla anketa, o tom, jestli chcete vědět něco o nás. Prý chcete. Tak jsem přemýšlela, jak vám sebe nějak přiblížit a napsala jsem takový kratší příběh, kde se něco o mě i dozvíte...
Snad se vám bude líbit...
Pokud by vás ještě něco zajímalo, tak napište do komentářů a třeba se k tomu vyjádřím ;P



Little
Pomalu jsem kráčela tmavou nocí. Pod converskama mi šplouchala, jak jsem našlapovala na mokrý trávník a paranoidně jsem se otáčela. Miluji noc, když padne soumrak, tak podivně ožívám, ale je něco jiného pozorovat tmu z bezpečí domova, kde zamkneme dveře a zavřeme okno, a něco jiného je pobíhat sama venku a přemítat, jestli se za jedním z křoví neschovává masový vrah. Čím bych se mu asi ubránila? Prohrábla jsem tašku, která mi vysela přes rameno - klíče, mobil, zmuchlané papírky, pár drobných a tužka, hm třeba bych mu ji mohla vrazit do oka, i když ta představa není zrovna dvakrát přitažlivá.
,,Co tady děláš?" ozvalo se ze tmy přede mnou. Mé tělo hrůzou sebou trhlo a zhrdla se mi ozval výkřik, který by byl hoden Oscara.
,,Třikrát hádej," ucedila jsem a potřásla hlavou, až mi hnědá ofina padla do čela. ,,Plánuji čaj o páté a hledám nejmokřejší místo."
,,Drzá, jako obvykle."
,,Já nejsem drzá," vyjekla jsem. Ne, opravdu nejsem drzá, jen jsem cynická a upřímná, což někteří profesorové mají problém překousnout a mou obhajobu, že nejsem drzá, považují za ještě větší drzost. ,,Maturuji tenhle rok, pamatuješ?"
,,To tu mám za trest?" podíval se na mě a z krabičky elegantně vyklepal jednu hřebíčkovou cigaretu a nabídl mi.
,,Dík," zamručela jsem a v kapse modrého kabátku jsem našla zapalovač. ,,Mám ho už strašně dlouho," poznamenala jsem a prohlédla si ho v měsíčním světle.
,,Divím se, že funguje," poznamenal a sám si zapálil.
,,Jen na dobré slovo," připustila jsem. ,,Ale nemám to srdce ho vyhodit."
Chvíli mezi námi bylo ticho, ne to příjemné, kdy se každý zaobírá vlastními myšlenkami, bylo to to trapné ticho, kdy jsme žmoulali mezi prsty cigaretu a poslouchali, jak jemně praská.
,,Kde jsi byla?" nadhodil nakonec.
,,U zubaře," zakvílela jsem. ,,S mámou."
,,Nejsi na to trochu stará? Teda na chození s mámou?"
,,Ty jsi mě nikdy neviděl u zubaře," povzdechla jsem si. ,,Než tam dojdu, tak si říkám, že je lepší vydržet chvíli bolesti než se tím trápit dýl, zhluboka dýchám, pak vstoupím do čekárny, chvíli stojím a pak se obrátím a hodlám zdrhnout, jenže to zasáhne máma s tím, že bych se měla uklidnit a tak podobně, přijde sestra a já už jen mám rozšířené zorničky, třes v rukou a nedokážu doktorce říct, že by ráda injekci proti bolesti. Zubaři jsou sadisti," dokončila jsem svůj monolog, ale jak bývá mým zvykem, tak jsem jen tak nezklapla. ,,Nedávno jsem četla jeden vtip. Když jsem byl malý, přál jsem si být někým, koho by se všichni báli. A to se mi splnil, říká zubař."
,,Milé," ušklíbnul se.
,,A co ty tu děláš, tak sám?"
,,Nic," pokrčil rameny. ,,Čekám na jednu Smrtku."
Protočila jsem oči. ,,Tohle je teda od tebe dost hnusný, to divadlo mi chceš připomínat do konce života? Je to náhodou dost smutný, že když ve třídní hře potřebují Smrtku, tak jako první je napadnu já a všichni souhlasí. A kdybych se už toulala po pozemcích, tak bych nečekala na Smrt, ale schovávala se za křovím a až by šel Dmitrij do sprchy, tak bych se nalepila na to okýnko a nadšeně bych ho pozorovala."
,,Ještě vlaječku do ruky, že?"
,,Přesně tak," přisvědčila jsem. ,,Když on je opravdu k sežrání, víš? To jeho tělo, když si sundá tričko," zajíknu se. ,,A navíc ty vlasy a čokoládové oči."
,,Nechceš raději zase obdivovat Ralpha Fiennese, Kevina McKidda a nebo Henryho Cavilla?" zavrčí nevrle Adrian.
,,Poslední dobou se mi ještě líbí lýtka Jonathana Rys - Meyerse."
,,Pořád zbožňuješ filmy od Woodyho Allena?"
,,Ty víš, že Woody je, až na druhým místě. První je Tim Buton."
,,Magore," ucedil už s úsměvem.
Pousmála jsem se a snažila se nemyslet na to, že můj noc vypadá zřejmě ještě širší než obvykle. ,,Zrovna zítra se plánuju koukat na Sleepy Hollow. Bezhlavý jezdec, to je moje," zasmála jsem se. ,,Nechceš mi dělat společnost?" koukla jsem po něm po očku a cítila, jak mi tváře červenají.
,,Johnnyho Deppa si nenechám ujít," ujistil mě s rádoby vážnou tváří. ,,Jsi na facebooku?"
,,Hm, jo," přisvědčila jsem.
,,Napíšu ti a domluvíme se, jo?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vicky | Web | 2. července 2012 v 18:29 | Reagovat

hezká povídka:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama